Jedním z hnacích motorů nejen lidí, ale i mnoha dalších živočišných druhů, jsou emoce. Bez nich se zkrátka neobejdeme, neboť nám dávají valnou část motivace k našemu jednání. Ovšem na rozdíl od toho, co si běžně představujeme, nevznikají náhodně a ani nejsou řízeny naší vůli či vědomím. Ve skutečnosti nad nimi nemáme prakticky žádnou vládu.

Vznikají totiž působením kombinací nejrůznějších hormonů, které jsou vyplavovány do krevního řečiště na základě nejrůznějších vnitřních i vnějších podnětů. Jejich důsledkem je pak pocit určité emoce, či kombinace emocí.

Asi nejlepším příkladem je serotonin. Pokud se cítíme šťastni, je to proto, že nám krví protéká vyšší množství tohoto hormonu, než je obvyklé. Nemá to tedy nic společného s naším vědomím. Jedná se o pouhou reakci těla na podnět, podobně jako je tomu například u adrenalinu ve chvílích nebezpečí.

To je také důvod, proč jsou děti v pubertě tak emocionální. Není to jejich chyba, jejich tělem v tomto období koluje spousta nejrůznějších hormonů. To je také důvod, proč tyto emoce cítí mnohem intenzivněji než dospělý člověk. To bychom si měli uvědomit, než začneme svého potomka peskovat, že danou věc zbytečně dramatizuje.

Podobně je tomu u menstruujících žen. I zde se hormonální hladiny prudce mění, a s tím souvisí také změny nálad. Bez ohledu na to, co jim řekneme, si nemohou pomoci, aby se takto necítily. S tím je nutné se zkrátka smířit.

Znamená to ale, že bychom měli svým emocím podléhat? Rozhodně ne vždy. Jsme dost chytří na to, abychom věděli, kdy jim můžeme dát volný průchod, a kdy je přeci jen vhodnější je držet v sobě, alespoň krátkodobě.

Zde je však nutné poznamenat, že dlouhodobé potlačování emocí také není nic zdravého, a může vést k mnoha psychickým problémům. Rozhodně tedy nelze podceňovat jejich vliv na naše celkové zdraví a pohodu. Přeci jen, jsou zde z nějakého důvodu.