Jednou z věcí, která je dnes v politice na vzestupu, je bezpochyby populismus. Abychom se o tom přesvědčili, stačí se jen podívat na výsledky posledních voleb v několika sousedních státech. Je však otázkou, proč se právě této formě politiky tak daří. Přeci jen, svým voličům toho tolik nenabízí. Nebo ano?

Pravdou je, že populismus využívá momentálních nálad občanů, a také s nimi manipuluje, často s pomocí zpráv, které vypouští. Typickým příkladem je třeba vyvolávání strachu z migrantů, islámského náboženství a mnoha dalších věcí. Strach je totiž velmi silným motivátorem. Problém však je, že on samotný nestačí. Je potřeba jej také využít. A to lze hned několika způsoby.

V první řadě se tím odvádí pozornost od skutečných problémů, které nás trápí, avšak které nejsou tak snadno řešitelné. Pokud si nějaký vymyslíme, lze také navrhnout jeho jednoduché řešení. A vzhledem k tomu, že onen problém od počátku ani neexistoval, nebo tedy ani zdaleka ne v takové míře, v jaké jej populisté prezentovali, mohou se následně po volbách chlubit, že jej vyřešili – nebo o něm prostě přestanou mluvit, a lidé to začnou brát tak, že onen problém je vyřešen.

Další výhodou je, že na rozdíl od jiných politiků nabízí populisté snadná, rychlá a jednoduchá řešení, a to i u věcí, které tak jednoduché nejsou. Při troše zamyšlení pak člověku dojde, že to nemůže fungovat. Avšak lidé na to slyší, především pak proto, že jím to dodává pocit jistoty. Vidí, že někdo konečně přišel se způsobem, jak danou věc vyřešit, a to tak, aby se jich to nijak nedotklo.

Je však jasné, že toto rozhodně není někdo, kdo by měl být ve vládě. Raději bychom měli volit politiky, kteří nabízí sice pomalejší, složitější a horší, ale zároveň uskutečnitelná řešení, byť jejich dopady pocítíme všichni. Ti totiž mají skutečnou vizi, jak a kam chtějí naši zemi dostat. Populistům jde pouze o to, aby se dostali k moci – a to ke správě země rozhodně nestačí.